Nikdo už dnes pořádně neví, proč se městu Myzina říká právě takto. Jisté je, že jméno je starší než sama historie města, neboť před více než třemi stovkami let se Myzinou nazývalo již Staré město, které dnes leží den cesty koňmo na jih od současné Myziny. Legendy vyprávěné po hostincích a u rodinných krbů se různí a přístup do městských a královských archívů je zapovězen. Přesto mezi lidmi lze vysledovat několik velmi zajímavých legend.
Severní mýtina
V časech dávných velekrálů nebylo údolí Myziny příliš obydlené. Severní tok řeky Chladné nebýval vhodný ani pro farmáře, ani pro lovce. Půda přemrzlá dlouhými zimami a nezdravé jehličnaté lesy nebyly nikdy radostnými kraji plnými zvěře a nadšených osadníků. Avšak hlad po nové půdě ze strany válkou zchudlých šlechtických rodů donutil dobrodruhy prozkoumat řeku a její četné přítoky až téměř k pramenům.
Tam, kam přicházejí dobrodruzi, přichází časem také civilizace. První osadníci postaví své farmy a otevřou trhy pro první řemeslníky. Během let tak vznikne celé malé město na místě dnešního Starého města jako centrum expanze šlechtických rodů a jejich najatých dobrodruhů do severních částí dříve nehostinného údolí. Aby bylo možné založit celé město, bylo třeba zajistit dostatek prostoru a současně sehnat stavební materiál.
A toho bylo v okolních jehličnatých lesích spousta – bezbřehé kácení tak vytvořilo obrovskou mýtinu, která dala novému městu své jméno – Mýtina. Přicházejícími roky pak došlo ke zkomolení jména na dnešní Myzina, která však na rozdíl od původního Starého města stojí o něco severněji.
Těžký život v exilu
Po vleklých válkách, které před staletími vedli mezi sebou velekrálové jižních dálav, mnoho šlechtických rodů zchudlo a zaprodalo sebe i své najaté dobrodruhy mnoha nehodným obchodům a intrikám. Letité pletky a nástrahy proti velekráli říše však postupně dostihly své osnovatele a tak mnoho dobrodruhů, dříve chránících své pány a spřádající pro ně složitou pavučinu dvorního vlivu, upadlo v nemilost v sídelních městech říše. A než žít v nemilosti na očích zrazeného krále, to je lepší volit život v exilu na nehostinném severu.
I vydali se dobrodruzi, často se svými zchudlými pány, do severních dálav a na místě opuštěných krajů dnešního údolí Myziny na březích řeky Chladné založili malou osadu, která jim poskytovala útočiště i ochranu před okolní zvěří i divokými trpaslíky. Protože však zakladatelé města byli často velmi chudí a do těchto míst je vyhnala nelibost velekrále a dřívější propadlé majetky i statky, začalo se osadě říkat Mizina – každý původní obyvatel byl nejprve velekrálem dohnán doslova „na mizinu“.
Zkomolením jména a vznikem velkého města severně od původní osady došlo k přenesení původního označení vyhnanství (na mizině) i na město, které je dnes známé jako Myzina.
Sousedé ze severu
Původně se malému městu okolo řeky Chladné říkalo prostě a jednoduše Chladné město, podle převládajícího počasí v těchto krajích. Město však bylo daleko od centra říše a velekrál nevěnoval velkou pozornost malému severnímu kraji. Toho využil panovník severní říše, která se rozkládá za vysokým horským hřebenem okolo pramenů řeky Chladné, a vtrhl se svými vojsky do údolí Chladného města. Vzhledem k malé vojenské posádce byl jeho vpád zastaven až téměř na hranici Chladného města zhruba tam, co dnes stojí Staré město.
Osamocení dobrodruzi najatí na ochranu města i celé setniny vojska vyslaného proti armádě severního panovníka však prakticky beze stop mizely jen necelý den cesty severně od města tam, kde dnes stojí město Myzina. Teprve dva roky po zahájení obléhání Chladného města bylo severní údolí při těžkých bojích osvobozeno armádou velekrále. Ono záhadné a nikdy nevysvětlené mizení bojovníků však nebylo nikdy vysvětleno a ani hroby, ani těla dávných bojovníků nikdy nikdo nenalezl.
Na památku udatných bojovníků a jejich záhadného mizení však bylo nové město založené na místě tábora armády severního panovníka pojmenováno Mizina – a později zkomoleno na dnešní Myzina.
Doly pod městem
Zcela kuriosní je také legenda, která vypráví o dávno otevřeném dole na stříbro v útrobách osamocené hory v severním údolí řeky Chladné. Provozovat důl v opuštěných a divokými trpaslíky obývaných lesích nebylo levné a placení jeho ochrany ze strany žoldáků a dobrodruhů stálo dávného šlechtice horentní sumy stříbrných grošů. Zda byla těžba stříbra úspěšná či nikoliv již dnes nikdo neví. Zda tehdejší šlechtic zbohatl a vrátil se do tepla jižních krajů nebo zda při kutání postupně utratil celé rodové jmění, to se dnes můžeme jen dohadovat.
Říká se však, že těžba stříbra v dole byla natolik náročná, že náklady na ochranu dolu a těžbu nikdy nepokryly zamýšlený výnos a šlechtice celý důl přivedl postupně na mizinu. Osada vzniklá okolo dolu pro potřeby žoldáků a dobrodruhů však postupně přerostla v město tím, jak přitahovala stále nové a nové osadníky, kteří se ve zdejším kraji usazovali. Zbytky původního dolu pak za směšný peníz odkoupil jiný rod a vystavěl na místě dolů pevný hrad, který je dnes jádrem města Myzina.
Na památku šlechtice, který dolováním stříbra v nehostinných krajích postupně přišel zcela na mizinu, pak byl hrad i okolní město pojmenovány Mizina, což se s přibývajícími lety zkomolilo na Myzina. A původní doly prý dodnes pod hradem existují – a v jejich útrobách se ztrácejí ti vězňové, pro které i Kobky jsou málo bezpečnou šatlavou.